Student Agency autobus mě dopravil na zastávku ZOB am Funkturm. Tam jsem se chvíli zmateně motala, než se mi podařilo najít nejbližší zastávku S-Bahn, tedy Messe Nord/ICC. Jízdenky na MHD mají v zóně AB (širší centrum města) několik variant: krátký lístek na pouhé tři zastávky stojí 1.60 Euro, delší lístek na dvě hodiny 2.70 Euro. Vyplatí se zakoupit si "balíček" 4 jízdenek za 9 Euro, jedna pak stojí jen 2.25 Euro. Pozor dávejte na to, že automaty na jízdenky neberou Visu ani Mastercard. Další důležitou informací je to, že zakoupenou jízdenku si musíte cvaknout ještě před vstupem do S-/U-bahnu, uvnitř už na to mašinky nejsou. Já jsem to zjistila tou horší cestou. Plná euforie, že se mi podařilo najít zastávku i "můj" vlak na Schönhauser Allee, jsem naskočila do soupravy a až po dvou minutách mi došlo, že by nebylo úplně od věci si zakoupený lístek cvaknout. No jo, jenže kde? Obrátila jsem se na vedle sedícího kluka, který mi sdělil, že lístek se cvaká na zastávce před nástupem do soupravy. Ujistil mě ale, že pravděpodobnost, že by mě chytil revizor, není moc velká, takže jsem na další zastávce nakonec nevyskočila, abych si lístek cvakla dodatečně. Za chvíli ale z chlapce vypadlo překvapené "shit!". Ukázalo se, že taky neměl lístek a revizoři už stáli skoro za námi. Oba jsme se tedy nenápadně zvedli a odebrali se ke dveřím, že na další zastávce vystoupíme. Stejný nápad ovšem měli i revizoři. Já jsem to nakonec uhrála na nebohou turistku, která právě zjistila, že se lístek cvaká venku a ne uvnitř (dokonce ho se mnou revizor zašel i cvaknout :)), chlapec už takové štěstí neměl.
Od Schönhauser Allee jsem původně měla podle instrukcí sjet ještě jednu stanici tramvají, ovšem cestu mi zatarasila demonstrace. Chvíli jsem přemýšlela, jaká je pravděpodobnost, že mi někdo při rozrážení davu rozbije hlavu dlažební kostkou, ale pak jsem si všimla, že okolo sebe vidím akorát spoustu policistů a opravdu velké množství slušně vypadajících lidí, mladých i starších. Někteří s sebou měli i děti, každopádně všichni tam jen postávali a nevypadali, že proti něčemu demonstrují. Zpětně jsem si přečetla, že demonstrovalo dvacet pravicových extrémistů, kterým ale přišlo cestu blokovat až 350 lidí, tedy zhruba sedmnáctkrát víc, než kolik přišlo extrémistů. Zdá se, že Němci, tvrdě poučení historií, ví, jak na to.
Místo jízdy tramvají jsem si tedy udělala krásnou procházku po malebné čtvrti Prenzlauer Berg. Skvělé počasí vyhnalo do ulic spoustu Berlíňanů, kteří seděli na předzahrádkách kaváren, restaurací a hospůdek, o které na Prenzlauer Berg rozhodně nebyla nouze. Pak jsem se konečně potkala se Suzy, která mi ukázala svůj byt, jenž se pro tento víkend stal i mým domovem. Myslím, že jsem nikdy předtím neviděla byt, který by totálně zapadal do seriálu na způsob Přátel. Šest pokojů, šest lidí, příjemná atmosféra, v kuchyni každá židle jiná a každý kousek nádobí odlišný. Pohoda a bohémství sálající z každého koutku. Navíc v porovnání s Londýnem absolutně luxusní bydlení za až neuvěřitelnou cenu, jelikož měsíční nájem v samostatném pokoji takové velikosti by nejspíš nepokryl ani dva týdny v třikrát menším pokoji v londýnském bytě. V Berlíně se z tohoto hlediska žije skvěle!
Se Suzy jsme se najedly a vyrazily do centra dění, kterým se pro tento večer stal Mauerpark. Moc příjemné místo, které každému doporučuji. V Berlíně není zakázané popíjení na veřejnosti, takže se lidi za příznivého počasí setkávají v parcích s lahví piva či cideru v ruce. V Mauerparku působí také velké množství umělců, zejména v neděli stojí každých pár metrů nějaký zpěvák, zpěvačka či kapela a kolem nich se srocují davy lidí, kteří se zastaví či posadí, něco popijí a užívají si pohody a hudby.
Známou postavičkou je například Alice Phoebe Lou, ale na youtube najdete i jiná zajímavá videa z Mauerparku. Nicméně ačkoli v neděli je veřejný život v Mauerparku nejrušnější (je možné také navštívit bleší trh, který se nachází hned vedle, nebo se třeba zastavit na karaoke), i ve všední večery narazíte v Mauerparku na umělce a pohodovou atmosféru. Přiznám se, že právě tento veřejný život mě na Berlínu zaujal asi nejvíc.
Večer jsme ještě zašly do vinárny Weinerei na Veteranenstrasse, která je zajímavá tím, že nejprve zaplatíte 2 Eura za skleničku, následně si doléváte, jaké víno chcete, a na konci zaplatíte, kolik si myslíte, že je úměrné tomu, co jste vypili (a příjemnému posezení ve vinárně). Těžko říct, zda by se vinárna s podobnou myšlenkou uživila i v Česku a nezkrachovala už po pár týdnech... Během teplých jarních a letních večerů ji ale navštěvuje velké množství lidí, proto přijďte raději dřív, jinak si nesednete. Posezení venku je rozsáhlé, ale lidí je víc. My jsme přišly pozdě a nakonec jsme popíjely na lavičkoidním obložení přilehlého stromku. Rozhodně to ale bylo moc fajn.
Po cestě domů jsem se ještě bezpodmínečně musela zastavit na pořádný kebab, který díky rozsáhlé turecké komunitě koupíte na každém rohu. Navíc chutná mnohem lépe než tradiční německá klobása. Prostě keep calm and eat kebab!
Další ráno se Suzin spolubydlící Matthias ochotně nabídl, že nám bude půl dne dělat průvodce. Lidi si tady umí užívat života, ono den začíná hned líp, když ze sobotního rána uděláte palačinkové ráno. Suzy už jednu z Matthiasových prohlídek absolvovala, když do Berlína přijela. Jeho znalost historie je překvapivě výborná, přeci jen od studenta matematiky a fyziky by to člověk neočekával. Postupně jsme se prošli od Alexanderplatzu přes jednu z nejznámějších berlínských ulic Unter den Linden a památník holocaustu až k Brandenburger Tor a Reichstagu. Tam končí historická část naší procházky, protože na odpoledne už Matthias přislíbil svou přítomnost jinde.
Dál tedy pokračujeme se Suzy samy. Přes park Grosser Tiergarten dojdeme až k Vítěznému sloupu. Tam ale naše cesta nekončí. Po ulici lemované ambasádami obcházíme park a následně odbočujeme ke známému náměstí Potsdamer Platz, které je ovšem plné moderních budov a není tam nic k vidění. Projdeme kolem Bundesratu a zajdeme se ještě podívat na známý Checkpoint Charlie, který je ale plný turistů, nečekaně. Možná je to právě jejich přítomnost, co mu ubírá jeho sílu a energii. Kdo ví? V nedalekém supermarketu Keiser's si alespoň koupíme Club Maté, tedy drink, který v Berlíně není žádnou novinkou, ale rozhodně je opravdu "in". Tento kofeinový nápoj z čaje maté nám dodá energii, abychom se kolem nejstaršího berlínského kostela Nikolaikirche a známé červené radnice vrátily zpět na Alexanderplatz, odkud jsme před mnoha hodinami všichni tři vyšli.
Z Alexanderplatzu dojedeme na Warschauer Strasse, nedaleko níž se nachází nejdelší souvislý zbytek Berlínské zdi, 1,3 kilometru dlouhá East Side Gallery. Ta stojí za návštěvu, i pokud máte v Berlíně vyhrazen jen krátký čas.
Během tohoto dne jsme nachodily asi patnáct kilometrů, takže jediné, co večer potřebujeme, je dostatek jídla a pohodlné místo k sezení. Na několik hodin tedy zakotvíme v perfektní řecké restauraci Asteria na Schönhauser Allee. Pokud hledáte místo v okolí Prenzlauer Berg, kde se dobře najíst, ale i napít, jděte rozhodně do Asterie. Úžasnější jídlo jsem dlouho neměla a navíc řecká obsluha celý večer člověku dolévá ouzo zdarma. A ano, i když nejste zvyklí pít, je možné vypít osm ouz a stále odejít domů po svých! Pokud jdete ve dvou či více lidech, doporučuji nedávat si každý jedno hlavní jídlo. My jsme se ve dvou skvěle najedly ze čtyř talířů plných teplých předkrmů (grilovaná feta, mušle, špenátové taštičky a suverénně nejlepší grilované lilky), které jsme šérovaly. K tomu byl samozřejmě dostatek bílého řeckého chleba a tzatziki. Jednoduše perfektní zakončení perfektního dne.
Další ráno si trošku přispíme a pak se pomalu vydáme na brunch. Je přece neděle, není kam spěchat! Na Prenzlauer Berg najdete spoustu skvělých míst na brunch, nám osobně se zalíbilo v podniku Frida Kahlo na Lychener Strasse. Nedělní brunch si tam můžete užívat od 10 do 16 hodin a zaplatíte 10 Euro. Zejména na jeden z dezertů s lesním ovocem nemůžu ani po té době přestat myslet. Navíc je příjemné sedět venku přikrytý dekou a v klidu pozorovat pomalu ubíhající život v ulicích.
Nakonec jsme se ale musely z Fridy Kahlo zvednout, protože nedělní bleší market u Mauerparku by na nás nepočkal. Poté, co jsme si ho celý prošly, byla jedinou logickou možností návštěva místního obchůdku a nákup ovocných piv. Většina obchodů je v Německu v neděli zavřená, ale malých obchůdků se to často netýká, takže se nebojte, hlady a žízní neumřete. Do obchodu jsme se nakonec z parku vrátily ještě třikrát, protože chuť na pivo byla silná.
Po příjemném chilloutu v Mauerparku plném pouličních umělců a nejrůznějších lidí všeho věku jsme se vydaly k památníku Berlínské zdi na Bernauer Strasse.
Ve srovnání s nabitým programem předchozího dne byla naše neděle neskutečně poklidná, po návštěvě památníku bylo najednou pokročilé odpoledne a my jsme se vydaly domů. Uvařily jsme si těstoviny a spolu se Suzinými spolubydlícími Matthiasem a Bernardem zahájili skvělý večer plný her. Wizarda i Carcassonne jsem hrála poprvé v životě, ale minimálně v druhé zmíněné hře se mi nakonec podařilo několikrát vyhrát.
Přiznám se, že další ráno se mi vůbec nechtělo odjíždět. Víkend v Berlíně byl skvělý, intenzivní a plný zážitků a zpátky do reality se mi zatraceně nechtělo. V Praze mě ale ještě to odpoledne čekala přednáška, takže mi nezbývalo než nastoupit na autobus a rozloučit se. Měj se, Berlíne, určitě se zase někdy uvidíme! :)
PS: Vzhledem k mizerné mobilní kvalitě fotek v tomto příspěvku jsem se rozhodla udělat výjimku a nepřidávat je v největší velikosti.
← Na cestách po severní Indii - II. část Norsko: Bergen a Oslo →
