Dnes a včera mi několik lidí nezávisle na sobě připomnělo můj blog, na který jsem po dvou letech nepřispívání už pomalu zapomínala, a já jsem si řekla, že bych to mohla brát jako znamení, že se k tomu mám i přes nedostatek času vrátit.
Pokusím se tedy stručně popsat tripy, které jsem za ty téměř dva roky udělala. Protože jsem jen letos navštívila 10 nových zemí a v létě jsem si užila parádní US roadtrip po západním pobřeží, tak to nebude jednoduché a bude toho hodně, proto tripy minulé budou spíše stručnější, a časem se snad dopracuji i k tripům současným :)
Vraťme se tedy k Irsku, kam jsem se podívala v dubnu 2016 a které už jsem měla nějakou dobu rozepsané.
Den 1.
Protože už jsem se od února nikam nepodívala a stále jsem jen pracovala nebo finišovala věci do školy, usoudila jsem, že na konci dubna bude vhodná konstelace hvězd na další, tentokrát kratší evropský výlet. Levné letenky a kamarádka v Dublinu rozhodly, podívám se do Irska!
Z Prahy jsem vyrážela s malým batůžkem, také co by člověk mohl na šest dnů potřebovat? Let Ryanairu nedosedl v Dublinu úplně na čas, ale nějak výrazné zpoždění to nebylo. Přeběhla jsem letiště a vydala se k autobusům. Do centra jezdí hned několik spojů, mě se týkala 16 a 41. Celkem důležitý je fakt, že pro platbu €2.70 u řidiče musíte mít přesně, v opačném případě si můžete na zastávce koupit jízdenku v automatu, který přijímá i bankovky a karty, to už vás ale jedna cesta bude stát €3.10.
Přeplněný autobus číslo 16 bohužel nejel trasou, kterou měl, takže jsem vystoupila o něco později a chvíli jsem trochu bloudila. Nakonec jsme se ale s Háňou našly. Vzhledem k tomu, že ani jedna z nás neměla Leap Card, abychom mohly využívat daily a weekly caps, už jsme do centra nevyrážely. Navíc už byla tma, tak jsme akorát zalezly do supermarketu a nakoupily jídlo.
Den 1.
Další dopoledne jsem ale měla s Dublinem velké plány. Busem jsem dojela k hlavní poště na O'Connell Street a odtamtud jsem již pokračovala po svých.
 |
| Hlavní pošta |
Prošla jsem se kolem řeky a po Ha'penny Bridgi přešla na druhý břeh. Tam mě čekal poměrně rozsáhlý okruh.
Kolem Temple Baru jsem se trochu pomotala uličkami, abych nasála irskou atmosféru, a vydala se k Dublin Castle, který mi byl povědomý díky minisérii Rebellion, která se odehrává během Velikonočního povstání v roce 1916, jehož sté výročí letos Irsko mimochodem slavilo.
 |
| Sto let od povstání |
Po Dublin Castle byla na řadě Christ Church Cathedral, před níž mě zaujali nejen obědvající turisté, ale také socha bezdomovce choulícího se na lavičce. Jedná se o poněkud kontroverzní sochu Timothyho Schmalze, jelikož zobrazuje Ježíše jako bezdomovce, což se některým věřícím nelíbí, protože už možná ze svých drahých vil pozapomněli, co že to vlastně jejich náboženství hlásá. To Schmalz připomíná referencí na Matthew 25: "Truly I tell you, whatever you did for one of the least of these brothers and sisters of mine, you did for me". Tato socha už obletěla mnoho míst na světě, a po dobu mé návštěvy tedy zrovna "žila" právě v Dublinu.
 |
| Christ Church Cathedral |
 |
| Homeless Jesus |
Tour po katedrálách měla ještě i druhou část ve formě St Patrick's Cathedral, ale protože mi katedrály obvykle stačí vidět zvenku, ani tam jsem se nevydala dovnitř a spíše jsem obdivovala pohodu, která vládla v parku. Počasí bylo perfektní, ne moc teplo, ale zato krásně modrá obloha a slunečno. To samozřejmě vyhnalo do parků polovinu Dublinu.
Vzhledem ke krásnému počasí jsem se rozhodla u parků zůstat a vydala se do St Stephen's Green. Tam mě zaujal Ir, který bez trička krmil holuby, zatímco turisté okolo chodili zachumlaní do několika vrstev.
Zajímavý byl rovněž stejnojmenný obchoďák Stephen's Green, jehož architektura mě zaujala už zdálky. Dovnitř jsem ale nešla, protože by mi jistě přišlo líto, že se na bývalém tržišti již trhy neudržely a místo nich si tam dnes člověk může vybírat ze všech možných světových značek. Nic proti nim, ale v takové budově bych si dokázala představit něco úplně jiného.
Následně jsem se zase trochu ztratila v přilehlých uličkách a náhodně jsem narazila na sochu
Molly Malone.
 |
| Molly Malone |
Další zastávkou pak byla Trinity College, kde jsem zalitovala, že jsem si nepodala přihlášku i tam. Studovat na takovém místě musí být radost. Asi hodinu jsem jen seděla na schodech a pozorovala cvrkot a procházející turisty i studenty.
 |
| Trinity College |
Po celém dni na irských sušenkách mi ale pořádně vyhládlo, tak jsem se na O'Connell street vydala na all you can ear bufet, kde jsem si za deset éček dala průměrné sushi a celkem fajn nudle. Plechovka pití a dezert byly v ceně a takeaway box pro studenty stál včetně pití pět éček, což je poměrně v pohodě i pro jídelní lowcosťáky.
Večer jsem se pomalu dotáhla domů a nohy mě bolely tak, že jsem sotva vyšla do pokoje v prvním patře.
Den 3.
Třetí den jsme s Háňou měly vyrazit na západní pobřeží, ale ráno jí bylo špatně, tak jsem čekala, jestli se jí neudělá lépe. To se ale nestalo a najednou bylo celkem pozdě na to, abych do Galway vyrazila stopem, jak velel původní plán. Vzala jsem si proto bus společnosti Éireann z letiště. Zpáteční studentská jízdenka stála €17.58, což oproti cestování po UK za
£1-6 není nic moc, ale na Irsko je to zřejmě OK. Jen ty záchody, které jsou v britských autobusech už samozřejmostí, člověku na tří a půl hodinové cestě občas zachybí.
V autobuse jsem chvíli zvládla vnímat, ale zanedlouho jsem vytuhla a vzbudila se někde před Galway. Jako první jsem ve městě vyrazila hledat volný hostel, neboť se mě tak narychlo žádný couchsurfer neujal. V prvním hostelu mi nabídli 8-bed dorm za €35 na noc, což mě hrozně rozesmálo, ale hned za rohem jsem našla Celtic Tourist hostel, který měl podle internetu nabízet nejlevnější (a jedno z posledních) ubytování na ten den. €25 na noc v dormu je sice hrůza, ale co čekat, když člověk bookuje v tentýž den. Hostel byl ale moc fajn a lidé v něm parádní. Pro začátek jsem si tam ale jen nechala pár věcí a vyrazila na obhlídku Galway.
 |
| Úžasné Galway |
 |
| Galway |
Vzhledem k tomu, že počasí bylo i nadále parádní, polovina města seděla stejně jako v Dublinu venku na zelených trávnících. Po Salthill Promenade jsem se pomalu vydala k majáku a větřík od moře příjemně pofukoval. Zbytek dne jsem se poflakovala po Galway, procházela se malebným městečkem a na večer jsem zakotvila v hostelu, kde jsem se seznámila se samými skvělými lidmi. Nikdo z nich bohužel na druhý den neplánoval Cliffs of Moher, a tak jsem se rozhodla, že ráno vyrazím na cestu sama a stopem.
 |
| Pobřeží Galway |
 |
| Irská loďka |
Den 4.
Ráno jsem si přivstala, nahodila batůžek na záda a vyrazila na kraj Galway, kde jsem u výpadovky vystrčila palec. Nebyl to můj nejrychlejší stop vůbec, ale brzy mi zastavilo auto a nabral mě milý Ir ve středním věku. Chvíli jsme si povídali, ale brzy jsme dojeli na místo, kde se naše cesty rozdělovaly, a tak jsem vyskočila a zvedla palec znova.
Netrvalo to vůbec dlouho a zastavilo mi stařičké auto plné mladých horolezců a horolezkyň. Ani ti nejeli až k mým útesům, ale zavezli mě značnou část cesty a příjemně jsme si pokecali.
 |
| Někde v polích mezi stopy |
Jako poslední jsem chytila mladou rumunskou rodinu, která žila v Irsku už asi 10 let a vypadala, že se nikam jinam už nechystá. Ani jsem se jim nedivila, v Irsku se žije příjemně, teď, když už nemusí řešit hladomory nebo občanskou válku. Rodina jela na stejné místo, jako já, proto jsem se s nimi svezla až do konce a ještě jsme se na útesech několikrát potkali.
A najednou jsem tam byla, na Cliffs of Moher. Vítr celkem foukal, ale počasí bylo krásné a útesy opravdu impozantní. Prošla jsem se od parkoviště po stezce nad útesy nejprve do jedné strany, pak jsem to ale otočila a kolem rozhledny jsem se pomalu vydala do Doolinu. Ještě jsem se rozloučila s útesem, který si zahrál v mém milovaném Harrym Potterovi (představoval tam vstup do jeskyně, ve které byl schován jeden z Voldemortových viteálů), a pomalu jsem si to šlapala směrem k Doolinu, odkud jsem plánovala stopovat zpět do Galway, abych stihla svůj zpáteční bus, který mě večer měl zavézt zpět do Dublinu.
 |
| Rozhledna na Cliffs of Moher |
 |
| Cliffs of Moher |
 |
| Cliffs of Moher |
V půlce cesty k Doolinu jsem začala potkávat cedule s nápisy jako "smrtelné nebezpečí", "pozor, útesy padají" a podobně, což mě maličko znervóznilo. Nepomohl ani fakt, že jsem se v jedné chvíli zabořila až nad kotník do bažiny. Později jsem potkala dvě místní Irky, které šly stejnou cestou na procházku, a ty mi sdělily, že stezka pro turisty do Doolinu se v určité chvíli od útesů odklání, protože cesta, po které jsme si to všechny vyšlapovaly, není úplně bezpečná. No nevím, ale pokud Irové chtějí, aby jim turisté nelezli na nebezpečné stezky, možná by odklon jinam mohli nějak označit, protože jsem si žádného rozcestí nebo odbočky po cestě vůbec nevšimla :D Už jsem ale Doolin pod sebou i viděla, proto jsem neměla změnu trasy rozhodně v plánu a touhle scénickou, i když možná o něco méně bezpečnou cestou jsem to nakonec došla.
 |
| Katherine na útesech |
 |
| Motivační cedule |
Na to, že jsem na sobě měla kabát a městské boty na menším, širokém podpatku (tzv. kopyta), nebylo ujití asi dvaceti kilometrů během tohoto dne úplně ideální, a skákání po útesech už zcela jistě ne, ale co člověk nadělá, když letí jen s malým batůžkem a plánuje strávit většinu času ve městě. Pořád lepší občas někde vypadat lehce nepřístojně (a raději vypadám nepřístojně jeden den na útesech než čtyři dny ve městě), než se otravovat s odbaveným zavazadlem :D Já to přežila, boty to (téměř) přežily, co víc si přát.
 |
| Po turistických Cliffs of Moher byla cesta na Doolin stezkou klidu a ticha |
 |
| Doolin! |
V Doolinu mě ještě čekalo stopování zpět na Dublin, což se mi nakonec povedlo úplně parádně, když jsem stopla mladou dvojici vysokoškolských vyučujících z Francie, se kterými jsem si skvěle popovídala, zastavili mi, aby mi ukázali hrad, na kterém se po cestě tam byli podívat, a nakonec mě zanechali v centru Galway.
Do odjezdu autobusu mi zbývaly ještě dvě hodiny, a protože jsem byla v Irsku, bylo jasné, co musím udělat. Vyrazila jsem tedy do místní hospody, objednala si Guinnesse a užívala si zbytek času při poslechu parádní irské hospodské hudby a pozorováním okolí.
Den 5.
Pátý den jsem vyrazila do městě s Háňou, které se mezitím udělalo zase dobře, a naše cesta nemohla vést nikam jinam než do hospody s pořádnou irskou živou hudbou!
Ještě předtím jsme to vzaly přes památník hladomoru a doky až na malou, odlehlou pláž, abychom měly pocit, že náš celodenní program nevyplňuje jen ona hospoda, ale nakonec jsme uznaly, že sladká tečka na závěr je jednoduše nutnost, vrátily se do centra a našly si příjemnou hospůdku. Jo, Irové umějí žít!
 |
| Památník obětem hladomoru |
 |
| Doky |
 |
| Zasloužená odměna |
Den 5.
Ráno už mě bohužel nečekalo nic jiného, než sbalení mého malého batůžku a cesta na letiště. Než jsme došly na bus, spustila se obrovská průtrž mračen a k ní se přidal neskutečně silný vítr, až jsem chvílemi pochybovala, zda vůbec odletím. Na druhou stranu, přiznejme si to na rovinu, zůstat v Irsku by mi vůbec nevadilo. Navíc jsem měla na počasí opravdu extrémní štěstí, takže mě skoro i těšilo, že si Dublin nad mým odletem zaplakal.
Tak tedy sbohem, Irsko, zase někdy!
←
Tour de Asia 2016 - III. část (Al Ain, Istanbul) Španělsko a Portugalsko 2016 →
