Tour de Asia 2016 - I. část (Dubai, Abu Dhabi)

Letošní pozkoušková cesta do Asie byla naplánována opět dlouho dopředu. Někdy na konci července se objevily levné letenky do Spojených Arabských Emirátů. Přesvědčila jsem tedy svou spolucestovatelku Sab, že si je koupíme a počkáme na další akci Cebu Pacific na Filipíny. To se nakonec nestalo, ale ulovily jsme celkem levné letenky na Srí Lanku, což nás také potěšilo. Po cestě zpět jsme měly ještě naplánovaný dvoudenní stopover v Istanbulu, aby se nám lépe aklimatizovalo.

Mimo Emirátů, Srí Lanky a Turecka jsme měly v plánu i krátkou návštěvu Ománu, ze které nakonec sešlo, protože by byla až příliš krátká, a já také návštěvu Kuwaitu díky 6-hodinovému layoveru právě tam. Ani ta se ale nakonec nekonala. Ale ačkoli mě měnící se plány mrzely, k cestování to tak nějak patří, a není sebemenší důvod nepodívat se do obou zemí zase někdy příště.

Se Sab jsme se tentokrát potkaly až na letišti. Já jsem do poslední chvíle vyplňovala v bezpečí své fakulty přihlášky na zahraniční univerzity, ona zase málem nestihla let. Na Havlovi jsme ale ještě nějakou dobu stejně čekaly, protože náš let s Pegasus do Istanbulu byl lehce zpožděný. Stejný osud pak měl i let do Dubaje, tak jsme si aspoň daly na Sabiha Gokcen napůl celkem drahou pizzu a koupily si s sebou něco, co připomínalo křížence cukrové vaty a malých bílých chundelatých ptáčků.

Dubaj

Do Dubaje jsme dorazily brzo ráno, bohužel na terminál 2. Hodnou chvíli jsme se snažily vymyslet, jak se odtamtud vymotat, protože autobusy nebraly cash a karty na bus se takhle brzy ráno sehnat nedaly (a bůh ví, jestli se vůbec někdy na T2, který jako jediný není na metru, sehnat dají). Nakonec jsme udělaly pár psích očí na řidiče autobusu a ten nás vzal zadarmo na metro. Tam jsme si opatřily místní "lítačky" :)) a vyrazily hledat hotel.

Z hledání hotelu se rovněž vyklubala jemná zákeřnost. Vystoupily jsme na metru, které mu mělo být nejblíže, ale zase tak blízko to nebylo, navíc nikdo z těch pár kolemjdoucích naši ulici neznal. Nakonec jsme se zeptaly v nějaké budce, chlapík nám tam aktivně zavolal, aby jim sdělil, že jsme na cestě, a hned nás směroval. Vzhledem k faktu, že jsme na hotel dorazily někdy okolo osmé, ani jsme nepočítaly s tím, že by nás hned mohli ubytovat. Bylo velkým překvapením, když začal recepční i bez jakékoli prosby z naší strany vytahovat klíče. Místo plánu nechat si krosny na recepci a vyrazit do města jsme tedy zvolily plán jiný - dát si sprchu a na hodinku se vyspat. Z jedné hodinky nakonec byly asi čtyři, ale kdo by to počítal. Hotel Sky Ways sice nebyl nic přepychového ani extrémně čistého, ale byl to v daném termínu jeden z nejlevnějších a měl víceméně vše, co jsme potřebovaly.

Jako první jsme vyrazily červenou linkou metra z Union Square Station na Burj Khalifa, nejvyšší budovu světa. Při výstupu z metra je nejprve třeba projít neskutečně dlouhou chodbou (přísahala bych vám, že měla několik kilometrů!) do Dubai Mall, odkud se dá vyjít ven k Burj Khalifa. U nejvyšší budovy světa jsme usoudily, že stavět takhle vysoké budovy je na prd, protože se pak nedají ani pořádně vyfotit, ale nakonec se nám to aspoň trochu podařilo.

Burj Khalifa

Ještě jsme se prošly po Dubai Mall, kde jsem začala být lehce otrávená, protože obchoďáky při cestování fakt nemusím, ale po dlouhém chození se nám podařilo najít ikonický vodopád, čímž jsem si v hlavě odškrtla další dubajskou "povinnost" a začala jsem si připadat, že už jsem skoro na půl cesty do Abu Dhabi.

Dubai Mall Waterfall

V Dubai Mall jsme taky zaregistrovaly tour s průvodcem, což Dubaji vůbec nepomohlo, spíš to byl v mých očích jeden z hřebíků do její rakve. Ale ok, ne všichni můžou mít nádherné historické budovy, někdo holt turisty vozí po obchoďácích a "panelácích".

Na nějaké z "paneláků" jsme se ještě sjely podívat, ale už byla tma a celkem nic zajímavého jsme na nich neshledaly. Odebraly jsme se tedy zpět do Deiry a zapadly do místního Carrefouru, abychom si nakoupily nějaké jídlo. Odcházely jsme s taškou plnou exotického ovoce, arabského chleba, hummusu a jakési česnekové majdy. Na hotelu jsme se do toho samozřejmě hned musely pustit.

Další ráno jsme vyrazily na souky - něco, z čeho jsem mohla být nadšená i já, člověk, který si s Dubají příliš nesednul. Nejprve jsme došly pěšky na Gold Souq, tam nás ale nemělo moc co zaujmout, protože jsme přeci jen nebyly cílová skupina, tak jsme zase rychle utekly dál. Další zastávkou byl Spice Souk. Sice jsme neměly v plánu nakupovat turisticky předražené koření, když jsme si přečetly, že ho levněji (a lépe skladované) seženeme v Carrefouru, ale proč se nepodívat? Navíc se Spice Souk rozkládá přímo u Dubai Creek, kde se nám celkem líbilo.

Dubai Creek

Spice Souk

Po Spice Souku jsme už měly v plánu jen třetí v pořadí, Naif Souk, před naší na Grouponu zabookované tour do pouště s Akhilaa Tourism. Naif Souk měl slibovat obrovský výběr levného oblečení, nakonec to ale až tak žhavé nebylo. Něco se nám ale nakoupit podařilo, minimálně Sab se táhla s asi čtyřmi taškami kalhot "posrávaček". Na to, abychom se ještě zastavily doma, už ale nezbýval čas, tak jsme si vzaly taxíka k hotelu Avenue u Al Rigga metro station, kde jsme se potkaly s naším řidičem.

V autě už seděl hyperaktivní postarší Filipínec a jeho znuděná dcera, posléze jsme ještě nabraly dvě mladé Polky. Desert Safari bylo skvělé, tím spíš, že jsme ho sehnaly za 90 AED na osobu. Najíždění džípem na duny mě ze začátku moc nebralo, ale nakonec se z toho vyklubala celkem zábava, když jsem si opakovaně nabila hlavu o bok auta. Focení pouště mě už bavilo o poznání víc, a kdyby to šlo, možná tam s tím foťákem na krku ležím dodnes.

Pouštní meditace

Poušť byla vskutku fotogenická

Následoval přesun do "beduínského kempu", kde jsme si pokouřily sishu, vyfotily si velbloudy, nechaly si na ruce namalovat tradiční zdobení, vyfotily jsme se v tradičním oblečení (já pochopitelně v mužském, protože proč ne, a slušelo mi to tak, že se ke mně hned přihlásila nějaká slečna, že mi bude dělat manželku!) a hlavně jsme se pořádně nacpaly! Doprovodný program pak tvořila břišní tanečnice, folklórní tanečník a polykač ohně. Večer to byl strávený vskutku příjemně.

Velbloud z nečekaného úhlu :))

Ohnivý muž

Po cestě domů Sab v autě spala a já jsem si povídala s naším řidičem. Byl to vskutku zajímavý pohled do života v Emirátech, a zejména do problematiky získávání občanství.

Druhý den v Dubaji byl zároveň dnem posledním. Sice jsme neviděly vše, ale já už jsem se těšila dál, protože jsem z nějakého důvodu vkládala své naděje do Abu Dhabi. Nakonec jsme si i Dubaj ale celkem užily, zejména tedy díky cestě do pouště.

Abu Dhabi

Do Abu Dhabi jsme kolem poledne vyrazily z dubajské autobusové stanice Al Ghubaiba. Zpáteční jízdenka stála 60 AED včetně stříbrné karty, bez ní by byla podle všeho levnější. Do autobusu je lepší se pořádně obléct, protože to neskutečným způsobem přehánějí s klimatizací, a to i když je venku příjemných 25 stupňů. Cesta trvá asi dvě hodiny.

Po příjezdu na autobusák v Abu Dhabi jsme se bleskově zorientovaly a vzaly si bus k našemu úžasnému hotelu Bin Majid Tower. Jakkoli patřil k jedněm z nejlevnějších, ocitly jsme se v nečekaném luxusu, a krásný pokoj s úžasnou koupelnou ještě navíc doplňoval střešní bazén s vířivkou. Urychleně jsme se připravily a vyrazily ven, abychom se večer ještě stihly trochu poválet ve vířivce.

Nejprve jsme si vzaly taxíka zpět na autobusák, kde bylo potřeba vyřídit si kartu Hafilat na busy (něco, co jsme evidentně měly učinit už při příjezdu), a s kartou jsme již sebevědomě mávaly na autobus, který jel k Sheikh Zayed Grand Mosque. Cesta nám ale trvala trochu déle, než jsme čekaly, a nakonec jsme nestihly ani odpolední prohlídku v angličtině, kterou mešita zdarma nabízí. Prošly jsme se tedy areálem i vnitřkem mešity samy, a protože se umíme slušně obléct, ani jsme nemusely do půjčovny pro abayu. No dobrá, některým z nás sice ke konci jeden z pracovníků mešity řekl, že má poněkud obtáhnuté kalhoty na zadku a ať si je zahalí, ale co už, naše prohlídka už byla prakticky u konce. Navíc jsme měly to štěstí, že jsme mešity shlédly jak za světla, tak za soumraku.

Sheikh Zayed Mosque

Vnitřní nádvoří

Chodby Sheikh Zayed Mosque

Západ slunce 

Nasvícená Sheikh Zayed Mosque

Zdobená světla i stropy

Uvnitř Sheikh Zayed Mosque

Mešita svítící ve tmě

Než jsme se ale dostaly zpátky na hotel, což se nám bohužel podařilo s menší zacházkou, neboť jsme se ve městě trochu zamotaly (potmě vypadá všechno jinak! :)), na střechu už nemělo moc smysl jít, protože ji zavírali. Daly jsme si tedy předsevzetí, že se nám to podaří alespoň další den! Zaplatily jsme si hotelovou all you can eat večeři, pořádně se najedly a šlo se na kutě.

Další ráno naše první kroky vedly na Corniche, třídu, která vede podél moře a nabízí příjemný prostor jak pro chodce, tak i pro cyklisty. Po dvou a půl kilometrech chůze na slunci v pravé poledne jsme se rozhodly přijmout radu sympatické místní cyklistky a odbočit k World Trade Centre. Nedaleko něj se nachází souk, který nahradil tradiční Old Souk poté, co vyhořel. Nová náhražka ale ve skutečnosti soukem vůbec není, neboť se jedná o obyčejný obchoďák, takže z mého pohledu nemá smysl tam chodit. Obchoďákovou kulturu se mi jednoduše pochopit nepodařilo, protože kromě toho, že v každém městě jsou jich tři pytle, pokud možno s nejrůznějšími atrakcemi, které by člověk běžně v této vyprahlé zemi nečekal, evidentně je třeba je stavět i na místě starého tradičního trhu.

Po cestě na Corniche jsme potkaly strašáka

Corniche

Old meets new

Od souku-nesouku nám ale jel autobus do Mariny, což jsme ocenily a hbitě naskočily. Na poloostrově je k vidění víc věcí, které by Evropan moc nepovažoval za památky, ale protože se mi v Abu Dhabi líbilo o moc víc než v Dubaji, potměšilého Evropana ve své hlavě jsem rychle potlačila. Prošly jsme se kolem přístavu a vydaly se k Heritage Village, odkud jsme mohly vidět stožár s emirátskou vlajkou (mimochodem nejvyšší na světě, protože všechno v Emirátech musí být nejvyšší, největší, nejrozsáhlejší, prostě nej). Také tam byly tři pytle turistů, ale na druhou stranu i hezký výhled na město.

Přístav

Loď pod stožárem vybízela k fotce

Heritage Village vskutku nabízela příjemný pohled na město

Po Heritage Village jsme si zašly do Carrefouru, kde jsme kromě spousty jídla na později ulovily i celkem dobrý kebab za 5 AED, a bylo na čase vrátit se domů, abychom se stihly trochu poválet ve vířivce. Další dny slibovaly hodně a ještě víc přesunů, takže trocha relaxu byla v našich očích více než zasloužená.

Ve vířivce jsme narazily na dva expaty z Británie (protože jste-li bílý člověk ze západu, jste expat, nejste-li ale západního původu světlé pleti, můžete mít sebelepší kvalifikaci a budete jen prachsprostý imigrant :)), kteří nás trochu zasvětili do života lidí, kteří do Emirátů přicházejí za prací. Podle některých statistik je počet Emirátců v zemi asi 10%, přičemž většina z nich pracuje na vládních pozicích, zbytek tvoří cizinci, kteří pomáhají udržet zemi v chodu.

My už jsme se ale vlivem horké vody ve vířivce téměř nedokázaly udržet v chodu, proto jsem ještě ze střechy vyfotila pár fotek svítícího Abu Dhabi a šlo se spát.

Další ráno jsme ještě sjely na poloostrov Al Mina, kde jsme navštívily rybí a ovocný trh, a bylo na čase vrátit se do Dubaje, abychom obě stihly svůj let. Já jsem měla to štěstí, že můj let s Kuwait Airways spadal pod terminál 1, Sab si ale z jedničky musela vzít taxi na terminál 2 na svůj Fly Dubai, což se jí celkem prodražilo. Jakkoli jsou totiž emirátské taxíky velmi levné, neplatí to při cestě z/na letiště, kdy cena začíná na 20 AED.

Fish market

Fish market

Můj let do Colomba byl s přestupem v Kuwaitu, kde jsem měla asi hodinu a půl díky zpoždění druhého letu. Celkem jsem byla ráda, že na rozdíl od Sab nemám přímý let s nízkonákladovkou, protože mě Kuwait Airways pěkně nakrmili a celkem jsem se v letadle i vyspala.

Zanedlouho jsem už přistávala v Colombu, ale o tom zase v příštím updatu.

← Norsko / Švédsko (Kiruna, Abisko, Narvik, Tromsø)    Tour de Asia 2016 - II. část (Srí Lanka) →